Svědectví ve sboru IV - společenství na konci časů
Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Židům 10 24-25)
Vidíme, že Bůh považuje za nesmírně klíčové, navštěvovat shromáždění Božího lidu. To já někdy zanedbávám, ale tady jsme vyzíváni, abychom pokud vidíme, že se blíží Den Kristův, tedy dějí se veliké změny a mnoho lidí odpadá, tak se máme co nejvíce přimknout k sobě a nezanedbávat společná shromáždění.
Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. (1. Timoteovi 4:1)
Věřím, že o tom samém mluví i Pán a řekl bych i trochu drsněji:
A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; (Matouš 24:10)
Proto jsem rád, že mám možnost chodit do společenství, které se drží Božího slova a člověk sem může přijít s jistotou, že tady uprostřed nás bude Pán přítomen. Bude tady přítomno Boží království, protože se tady shromažďuje malé stádečko, kterému Bůh přislíbil, že tady bude uprostřed nás.
Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Lukáš 12 31-34)
A Bůh se chodí dívat na shromáždění svého lidu a hledí k srdcím každého z nás. Hledá zda-li Ho opravdu hledáme a uvědomujeme si, že je mezi námi přítomen.
Ve druhém listu Korintským, 13. kapitole, tedy listu, který psal Pavel konkrétnímu sboru věřících se píše: Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli! (13:5)
Já třeba s mnoha věcmi, které dělá naše církev. nesouhlasím, jako s politikou církve, že vůbec nějakou politiku vedení řeší, ale učení má naše církev velmi biblické, takže je třeba si uvědomovat, že je tady mezi námi Ježíš přítomen, ačkoli ho nevidíme.
Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Lukáš 17 20-21)
Vidíme, že Pan Ježíš označil polohu Božího Království a ta poloha je kdekoli, kde je On sám přítomný. Farizeové to nechápali, ale my bychom měli chápat, že přítomnost Pana Ježíše je nade všechno. A právě ve shromáždění Božího lidu, je místo, které má příslib Pánovi účasti a je od Božího člověka velice riskantní nevyhledávat Boží přítomnost…..Možná je to pokaždé nuda nebo se mi někdo nelíbí, nebo mám hodně soukromých povinností, ale my máme hromadit poklady v nebi a ne na zemi, tak jak bychom mohli upřednostnit vlastní zájmy před Božími.
I Bůh v knize proroka Ámose říká, že nenávidí shromáždění Božího lidu a dokonce to má spojitost s posledním časem:
Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu? Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. (Amos 5 20-21)
Je to zřejmě z důvodu slepoty, která zasáhla Boží lid a tak Bůh už neměl ani chuť chodit do svého lidu, protože se rozmohla nějaká nepravost – pokrytectví, pýcha….
My ale máme možnost mít tady shromáždění maličkého stáda Božího lidu a můžeme se mít rádi, protože chodíme mezi bratry, za které Bůh prolil svou krev – a tak můžeme dělat věci správně a uvědomovat si zde nekonečnou Boží pravdu, že v mém bratrovi je Bůh, jak se zpívá v jedné písni.
My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. (List Janův 4 19-1)
A chci vás upozornit, že vaši přítomnost tady pokaždé považuji za akt vaší lásky. Jestli nemůžete přijít kvůli mně, tak přijďte kvůli někomu jinému. Je to akt lásky – přijít do shromáždění Božího lidu, do přítomnosti Boha, který učinil celý svět, Ježíše Krista našeho Pána, umučeného beránka a soudce celého vesmíru, soudce všech lidí po celou historii lidstva. Jak jsme četli, tak tohoto Pána nám tady zastupuje viditelně váš bratr ve víře.
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Matouš 18:20-22)
Jak žít bez společenství Božího lidu? Když nechodíme do církve a žijeme jen s pohany, možná se modlíme, možná někdy čteme, ale máme vůbec komu co odpouštět 7x krát za den...Řečnická otázka: budeme mít co odpouštět bratrům alespoň 7x krát za rok, když nejsme účastni společenství? Pokud nebudeme ve styku s bratry a nebudeme účastni svatosti „večeře Páně“, tak můžeme klidně půlku bible vyhodit, protože k nám nebude mluvit, když nemáme bratra, kterému bychom odpustili nebo on nám. Jak můžeme milovat Boha, kterého nevidíme, když se nedojdeme ani podívat, jak vypadají bratři a jak se mají spoludědicové Božího království?
Dokud nemám společenství Božího lidu, tak nemám já osobně, ani jistotu, že je Bůh se mnou……Shromáždění Božího lidu (kde se dva nebo tři sejdou v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich) má zaslíbení Ježíšovi přítomnosti a já mohu s jistotou přijít na místo, kde je Ježíš vždy přítomen a sleduje naše srdce, jak reagujeme na kázání, které si kazatel připravil po modlitbě pro naše společenství. A je-li s kazatelem Duch Svatý, tak to slovo je od Boha. Možná nikdy nebudeme mít tady na zemi, takovou jistotu Boží přítomnosti jako na shromážděních Božího lidu, vlastního společenství, kterého jsem součástí.
Já jsem třeba velkým fanouškem neformálních shromáždění. Myslím, že si stačí dát s bratrem kafe a mluvit o Božích věcech, o písmu, Pánu, posvětit to modlitbou a často Pán přijde – zdá se mi svým způsobem ta současná liturgie až příliš formální, z písem je v podstatě jasné, že večeře Páně byla opravdu večeře, někteří se tam dokonce přejedli a nenechali nic chudým, ale budu se snažit nenechat si nikdy uniknout přítomnost Pána. To, prosim vás, neznamená, že já už přijdu pokaždé – to dnešní slovo je i pro mne, protože sám jsem nedávno nepřišel, protože se mi nechtělo + nějaké další výmluvy, ale v podstatě se mi nechtělo, tak chci vyjádřit, že mě to mrzí – nebylo to poprvé a nemusí to být ani naposled, ale klidně mě příště napomeňte a doufám, že budu pít vodu a né víno, když tady přemlouvám k vodě…….
A ještě jedna poznámka – možná se už tady brzy opět nebudeme moci scházet. A v knize Daniel se píše o antikristovi, který v posledním čase zakáže každodenní oběť:
Vzmohl se tak, že sahal až k nebeskému zástupu, srazil na zem část toho zástupu, totiž hvězd, a rozšlapal je. Vypjal se až k veliteli toho zástupu, zrušil každodenní oběť a rozvrátil příbytek jeho svatyně. Zástup byl sveden ke vzpouře proti každodenní oběti. Pravdu srazil na zem a dařilo se mu, co činil. (Daniel 8 10-12)
Vzpomněl jsem si v této souvislosti na začátek karantény. Jedna bývalá reportérka natočila video a říkala – lidi co blbnete, školky nezakázal ani Hitler. A sám jsem si o ní říkal, že je naprosto hloupá, protože jsem to s Prymulou také prožíval a fandil České Republice, abychom to dobře zvládli, ale přemýšlejme o tom…..Zakázat shromáždění Božího lidu? Má to asi své zdravotní důvody, ale pro svět je velice nebezpečné, když se nemůže scházet Boží lid a pro každého z nás je to nebezpečné. Snažme se i v dobách, kdy budou zakázané Bohoslužby, zůstat v kontaktu s Božím lidem. Nedopusťme, abychom přišli o své společenství Božího lidu, protože sami jsme mnohem zranitelnější a lehce se necháme oklamat.
A na úplný závěr:
V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. (Jan 14:2)
Rád bych si skrze tento text uvědomil, že nás čeká věčnost s Pánem Bohem. Nejde o nebe, nejde o nesmrtelnost – Boží království je tam, kde je Bůh přítomen – to je místo odpočinutí. Jednou vejdeme na místo, o kterém zde Ježíš mluví a věříme-li mu, tak si také uvědomujeme, že potřebujeme poznávat bratry a sestry a trápit se vzájemně pro své starosti, protože existuje velká pravděpodobnost, že v nebeském Jeruzalémě budeme bydlet blízko sebe a tak tady my – zatím hříšní a nedokonalí lidé, budujeme vzájemně něco, co bude mít přesah na věčnost a je velmi důležité, abychom zachovali bratrskou náklonost, protože si tím hromadíme poklady v nebi…..