Absurdní historka z podsvětí
Jaké by to asi bylo – stát se vrátným v říši mrtvých, v Hádesu? V současném světě by se před námi otevřela ohromná podívaná. Jen si to představte – ročně podle této stránky:
na planetě zemře cca necelých 60 milionů lidí + dojde k cca 40 mil. interupcí (sekce zdraví níže tamtéž) a jeden rok má něco přes 30 milionů vteřin. Jaký ohromný a děsivý obraz by se Vám, jako správci podsvětí, objevil před očima? Dvě duše každou vteřinu přicházejí ze světa. Nekonečná řada lidí, která přichází ve dvojstupu, tak metr a kousek za sebou a to celkem rychlým tempem (cca svižný pochod severokorejské armády). Interupce do pochodu smrti nepočítám, protože Bůh je milostivější než já a tohle by bylo dalších cca 1,3 duše za vteřinu a navíc úplně malinkatý dušičky, který od člověka ani nedostaly šanci poznat život.
Jako nového pozorovatele říše mrtvých, by nás musel ten pohled vyděsit. Každou vteřinu, každý den, každý rok – nepřetržitý nikde nekončící pochod lidí, kteří jdou tam někam do dálky čekat na poslední soud. Myslím, že už po pár dnech (možná hodinách), bych přestal vnímat ty obličeje a přestal bych na ně křičet, protože by to nemělo žádný význam. Tři Číňani, dva Indové, dva nějaký jiný asiati, afričan nebo afroameričan, bílý muž, dítě, sebevrah a potom znova nějaký mix, projde cca 50 lidí během pár vteřin a teď ho vidím – osmdesátiletý cukrovkář právě přichází – nebyl by ničím zvláštní v tom davu lidí, zemřel následkem srdeční choroby, ale tento člověk má v sobě něco zvláštního, něco neviditelného, něco, co z něho dělá VIP personu po celém mediálním světě – tento člověk má v sobě vzácný virus COVID 19.
Chce se mi řvát vzteky! Chci se vrátit na svět, vzít si kvalitní respirátor a začít na ulicích křičet: Jak jste to mohli dovolit lidi, to nemáte srdce? Jste tak neukáznění! Nemohli jste počkat na vakcínu? Museli jste zpívat? Bylo nutné dotýkat se bližních? To nemáte kousek cti v těle? Umyj si ruce člověče!
Nechci být nutně sarkastický – jenom naprosto poblouzněného člověka by napadlo, že nějaká přítomnost, nějakého chřipkového viru, dělá z onoho chudáka nějakou VIP mrtvolu. A snad ještě více poblouzněný jedinec, by si mohl myslet, že nějaké zákazy dotyků, zpěvu nebo látka přes obličej, mohli zabránit tomu, aby po této široké cestě tento pán dříve nebo později nepřicházel ze světa do říše věčného zatracení v tomto masovém průvodu smrti, který posledních minimálně desítky let ze světa svižným tempem přichází.
Spíše bych při pohledu na statistiky začal přemýšlet, proč musí svět řídit zrovna epidemiolog? Covid 19 – 1 milion mrtvých od začátku letošního roku celosvětově?
www.denik.cz/ze_sveta/koronavirus-svet-usa-umrti-20200929.html
Znovu se zahledím do své oblíbené statistiky: (dejme tomu, že je plus minus klidně 20 % pravdivá)
Podle těch statistik je letos na následky alkoholu skoro 2 miliony mrtvých (sekce „zdraví“ dole na stránce). Nebo následkem dopravních nehod – letos celosvětově 1 mil. mrtvých. To je stejně mrtvol, jako lidí, kterým při úmrtí většinou na něco jiného, našli v těle Covid 19 a zařadili je do statistik koroňáckých úmrtí. Proč nezakážeme auta? Nebo alkohol? Ušetříme mnohem více životů než touhle trapnou šaškárnou. Na infekční choroby letos od ledna? Téměř 10 milionů lidí. Není to směšné, že na těch 10 milionů doslova kašleme a tenhle milion nás má vystrašit? Proč nedat šanci na život jiným mrtvolám?
800 tisíc sebevrahů celosvětově tento rok! To je minimálně srovnatelné s údajnými mrtvými na C19. Pojďme svěřit řízení státu psychologovi:
Po zjištění, že následkem sebevražd přijde ročně o život přes 1 milion lidí celosvětově, a navíc dochází k progresivnímu vývoji, se vlády po celém světě rozhodli zabránit takovéto mohutné ztrátě často mladých životů. Po zjištění, že v ČR si vezme život ročně až 1500 lidí, se premiér Babiš rozhodl vyhlásit nouzový stav a veškeré lidské chody v republice svěřil do rukou nově ustanoveného ministra zdravotnictví, generála v záloze, psychologa, profesora Pinďury. Po zjištění, že během posledního víkendu si vzalo život dalších 8 lidí, se profesor Pinďura rozhodl k razantním krokům – každá osoba, která zahlédne jinou osobu ve stavu podobném smutku nebo naopak nápadně nuceného smíchu, je povinná tuto skutečnost nahlásit místní psychiatrické „antidepres“ kanceláři, které jsou zřízeny po celé republice. Dále musí takovouto osobu dovést domů a oznámit osobám žijícím společně, že došlo k případovému jednání. Pokud k uvedenému došlo poprvé, tak postačí dvouhodinové čtení doporučené literatury, nejlépe však knihu „Jak být šťastný“ od profesora Pinďury, která je nyní dostání ve všech obchodech za dotovanou cenu 699,- Kč od vydavatelství Argofet a psychiatrický ústřední bojový štáb se usnesl, že na základě všech dostupných dat a údajů z regionů ve kterých došlo k explozi sebevražd a pokusů o ně, je právě tato kniha nejúčinnějším nástrojem na potírání smutku z tohoto světa. Zároveň bylo parlamentem schváleno zasílání prvního dílu zdarma pro bílé heterosexuální muže, kteří jsou za současných podmínek nejohroženější skupinou. Generál Pinďura zároveň v emotivním projevu prohlásil, že od zítřka už nebude nikdo smutný! Tým jeho techniků zároveň připravuje speciální testy na smutek a slibuje, že bude test pro každého, a tak se celkem jednoduše odhalí rizikoví jedinci a podstoupí 14denní karanténu smíchu a zábavy. (postará se speciální tým psychiatrů a státem placených prostitutek a prostitutů)
Jak absurdní nesmysl, že? Tohle by přece nikdy nebylo možné. Lidem by to došlo, že je to celé lidský podvod. Došlo by jim, že mají svobodu od Boha rozhodnout se být smutný nebo veselý. To přece nikdo nemůže nařizovat, aby se lidé vzájemně sledovali a hlásili každého smutného, kvůli pár mrtvým sebevrahům za víkend? Každý přeci dostal svobodu si vybrat. Bůh není jako generál Pinďura - dává lidem svobodu, aby se rozhodli jakým směrem půjdou.
Jak tak přemýšlím jako vrátný v říši mrtvých nad absurditami, tak si uvědomuji, že vlastně žádný vrátný není potřeba. Není tady žádná vrátnice, ani závora. Nekonečný pochod lidských duší je stále v pohybu po té super široké dálnici do tmy – obličej za obličejem. Já mám jenom nějaké vidiny a jsem na světě na začátku třetího tisíciletí a pozoruji jenom ty stovky obličejů v televizi jak demonstrují, válčí nebo si hrají na zachránce životů před smrtelným morem. Demonstrují za práva všeho možného, ale nemají v sobě ani kousek Spravedlnosti. Mluví o lásce, ale předvádějí jenom hloupou falešnou zbožnost typu: moje rouška chrání tebe a tvoje rouška chrání mě. Nebo možná jen koukám na ty statistiky.
Sleduji to absurdní divadlo a občas zakřičím do toho davu – otočte se! Kam to jdete lidi? Tam za vámi visí na kříži ukřižovaný Boží syn, jehož krev smyje každé vaše provinění! Otočte se a vzdejte čest Boží pravdě a lásce! Získejte zdarma Boží život! Omluvte se, protože to vaší vinou musel zemřít Ten, který hříchu neučinil! Bůh je mrtvý, křičí na mě někdo. No právě, jste vrazi, obraťte se! Lidé si začínají odplivávat. Kdyby byl Bůh, tak mi neumřelo dítě, šmejde! křičí jiný. Občas se někdo zastaví a vysvětluje mi, že se nemůže obrátit, protože tam vzadu v té tmě, do které ten dav míří, je prý Lojzík. Vykašli se na Lojzíka, křičím ještě za ní. Pojď také, křičí někteří. Je tam televize a stejně tam skončí všichni na jednom místě. To je lež, všem vám lhali lidi - je tam pláč skřípění zubů, žádná televize. Jiný křičí, že jsou tam sexuchtivé ženy nebo spousta jídla a hlavně teplo, křičí další. Jak to můžete vědět, když jste se za sebe ani nepodívali, křičím na ně já. To nevidíte, že jste špinavci a potřebujete se očistit. To by asi blbečku všichni nešly tímhle směrem, křičí hned několik najednou.
To je pravda! Přece nejdou všichni tímhle směrem, uvědomuji si. Ohlédnu se a nevidím nikde nikoho. Světlo, které svítilo na kříži v dáli v opačném směru pochodu lidí je na značně nepřístupném místě a vypadá, že je nekonečně vzdálené od těchto lidí. Zkusím se tím směrem vydat za tím světlem, ale tahle široká cesta je sice hlaďoučká, ale kolem těch ksichtů, co jdou do tmy už nemůžu jít. Nemůžu se na ty jejich zarputilé výrazy ani dívat. Ani jeden se neotočí, ať na ně řvu cokoli. Musím si od těch pekelníků na chvíli odpočinout nebo mě nakonec umoří a strhnou mě sebou. Poodejdu od té široké cesty a najednou tam sedí chlapík a nemá ten dementní výraz. Kouří, pije pivo a úplně v klidu mi říká: dojdi se umýt tady do potoka. Jsi trochu poplivaný. Teprve nyní si uvědomuji, že na mě z davu přilétla nějaká ta slina na moje nohy. Omývám si nohy v potoce a tento milý člověk mi hází osušku.
Ty víš o tom světle, jak je daleko? Pojď rychle půjdeme tou úzkou cestou, ať jsme u Něho co nejdříve, navrhuji. O světle vím, říká přítel. Občas tudy projde někdo opačným směrem k Pravdě a Spravedlnosti…Nejprve se raduji, že jde občas někdo i opačným směrem, ale zároveň jsem tím velice vyděšen. Směrem do tmy kráčí nepřetržitě 115 lidí za minutu a tou druhou cestou občas někdo projde? I tak nás s Ježíšem bude jako hvězd na nebi, říká bratr. Podívám se na oblohu a vidím stovky, tisíce, možná miliony hvězd a v návalu radosti se mi naženou slzy do očí. To je dobře, že je nás tolik!......Ale co ten šílený dav, který jde tam do té tmy za Lojzíkama, za jejich lidským vzorem nebo vůdcem, za kusem dřeva nebo kovu, za tělesnou krásou a vším možným? Vezmeme je sebou všechny! Musíme je donutit se obrátit, důrazně domlouvám pivařovi! Ošklivý se mi i jejich oblek poskvrněný hříchem, říká bratr. Přitakávám a říkám – jsou to ksichty, máš pravdu, ale třeba se někdo z nich obrátí a támhle v dálce vidím v tom průvodu smrti známého, možná už brzy projde tou bránou do říše mrtvých. Chtěl bych ho zachránit, udělal pro mě mnoho dobrého……Vidíš, jak jsou zatvrzelí, nic s nimi neuděláš. Na tuhle generaci už jedině ohněm kamaráde! Ohněm? Máš plamenomet? Lepší je projít ohněm a zachránit duši než skončit ve věčném zatracení, říká trochu mimo bratr. Jdeme na to křičím rozhodně! Oheň nám dává jedině Bůh, jako všechno ostatní, říká kámík. Musíme počkat, odpočiň si, oheň od Boha jistě přijde a potom ty zástupy na té široké cestě budou ještě mnohem větší a půjde kolem mnoho tvých známých. Dá-li Bůh, tak se v tom ohni otočí a poběží za tím Světlem jako my. To by bylo skvělé. Pivo nechci, máš kolu? Dám si kolu a dál pozoruji ten fascinující dav, který se žene do záhuby – nádoby na špínu, napadá mě, když si vzpomenu jak na mě plivali. Prosím Pane o oheň, musíme těm lidem pomoci, modlím se potichu. Vím já vůbec o co žádám? Kdo může projít žhavým ohněm? Uvidíme, dá-li Pán, říkám si už v duchu. Pivař mi podává zapalovač a ptá se jestli mám vůbec cigára. Chtěl si snad oheň ne? Já zrovna nekouřím, ale dal bych si, když to vidím. Není to hřích kouřit? Ptám se pohodáře. Co na to tvoje svědomí? Ptá se bratr ohledně kouření. Raději si nedám, říkám nejistě, když přemýšlím nad svým svědomím a cigaretou. Bratr típne cigaretu a říká, že kvůli mému svědomí také kouřit nebude. Neměli bychom se už vydat na cestu? Ptám se důrazně chlapíka. Teď si vzpomeň bráško: kdo v něho věří, nemusí spěchat, protože jenom On rozhoduje, jak dlouhá ještě ta úzká stezka k Němu bude i kolik stovek kilometrů ještě projde tím zástupem, který jednou zabere celou šířku té široké dálnice do tmy. Možná se už blíží čas, kdy tudy budou během chviličky procházet miliony duší. Máš strach? Ptá se. Když koukám na ten dav, tak se mi zdá, že se trochu bojím, ale když se kouknu na druhou stranu, tak zahlédnu to Světlo a vím, že se nemám čeho bát. Můj život je ukotven v Naději, takže se ničeho nemusím bát. Nesmím ztratit kontakt se Světlem a pravdou, to je hlavní. Děkuji Ti bráško, že si mě uklidnil. Zapaluji si cigaretu a přemýšlím, proč tak málo lidí jde za světlem? Bratr usazen v pohodlném křesle skoro usíná a říká: z toho cigára si nic nedělej, veškerý skutečný hřích jde po té dálnici. Teprve nyní mi dochází, že jsem v tom uklidnění a nadšení z přítomnosti světla vykouřil cigaretu, kterou vlastně vůbec kouřit nechci. Moje tělo jako by jednalo proti mé vůli. Je to hřích, který není k smrti, všechen hřích, který je k smrti jde po té dálnici, chápeš? Nechápu, odpovídám, ale jednou jistě všechno pochopím. Odpust Pane, nejsem bez hříchu jako ostatně každý den mého života, ale kouřit už určitě nebudu ze síly, kterou dáváš a jestli náhodou jo, tak odpust Pane, jsem stále jen omilostněný hříšník
Tak toto byla má dnešní zcela absurdní povídka ze světa a říše mrtvých zároveň. Lojzík vás pozdravuje a máte přijít rychle, protože se rozdávají koblihy zdarma. A jaké poučení z dnešní povídky plyne, že ten, kdo položil ten kámen, tak nemusí spěchat.
Říkáte: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a sjednali jsme úmluvu s podsvětím. Valí se bičující příval? Však se přežene, nás nezasáhne, vždyť jsme si svým útočištěm učinili lež a skryli jsme se v klamu.“ Proto praví toto Panovník Hospodin: „Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. Lživé útočiště smete krupobití a skrýši zaplaví vody. Vaše smlouva se smrtí bude zrušena a vaše úmluva s podsvětím neobstojí. Valí se bičující příval! Až se přežene, budete po něm jak zdupaná země. Kdykoli se přižene, sebere vás. Jitro co jitro se přežene, dnem i nocí. Hrůza ochromí ty, kdo pochopí tu zvěst.“ Lůžko bude krátké, nebude možno narovnat se, a přikrývka úzká, že se do ní nezavineš. Jako na hoře Perasímu povstane Hospodin, chvět se bude země jak v dolině Gibeónské. Vykoná své dílo, dílo jemu nevlastní, udělá svou práci, práci jemu cizí. Nechovejte se už jako chvastouni, ať vám nemusí být přitažena pouta. Slyšel jsem od Panovníka, Hospodina zástupů, že je konec s celou zemí, že je rozhodnuto. (Izaijáš 28 15-22)
PS: Musím přiznat, že nejsem schopen oddělit se od pozorování tohoto šíleného divadla a nejsem schopný dát dohromady nic jiného než tuhle absurdní "povídku". Ráno i večer čekám, jaká asi budou čísla nových Koviďáků, jak dopadnou volby v U.S.A., vyhraje tyhle volby občanská válka? A co Uršula a brexit? Migranti a Lukašenko? Arménie a ultraortodoxní Izraelci? Oteplování a novičok? Tlakové níže a Gatesova vakcína, povodně a kobylky v Africe a Asii, Novičok, Pochody pýchy a chlapi/y co si myslí, že jsou ženský a nevím co ještě všechno je zajímavé a odkud nakonec vyskočí oheň a oblaka dýmu……….Letos to vypadá na zajímavý advent, moc zajímavý rok, věřím že jsme blízko, kéž zachováme víru v Pána Ježíše a Jeho slovo a Jeho slavný příchod